je složitý bílkovinný systém molekulárních rozměrů, který žene molekuly nebo ionty proti jejich koncentračnímu spádu, samozřejmě za vynaložení energie. Setkáme se s nimi v membránách živých organismů. Zajímavou molekulu, která by se mohla stát základem syntetické molekulární pumpy, připravil Chuyang Cheng se svými kolegy z laboratoře profesora sira Jamese Frasera Stoddarta z Northwestern Universit v Illinois. Její struktura je na obrázku označena číslem (1). Kladné náboje ve spodní části řetězce brání cyklobis(paraquat-p-fenylen) tetrakationtu (2), aby se na ni navlékl. Po jeho redukci na dikation-biradikál se situace změní. Protože kladných nábojů je méně, odpudivé síly mezi nimi poklesnou a molekula (2) pronikne až k rozvětvenému středu řetězce. Po zpětné oxidaci navlečeného iontu na tetrakation (2) odpudivé síly mezi jeho kladnými náboji a kladnými náboji řetězce opět vzrostou. Díky nim přejde (2) přes rozvětvený střed molekuly (1) na část molekuly, která je na obrázku nahoře. Odtamtud nemůže uniknout, protože přes rozvětvený horní konec molekuly (1) prostě neprojde. Nemůže ani zpátky, netlačí ho tam odpudivé elektrostatické síly. Cyklobis(paraquat-p-fenylenové) tetrakationty (2) se v redukčně oxidačních cyklech postupně navlékají na molekulu (1) jako prstýnky. Pohybují se po ní pouze ve směru šipky a postupně se hromadí na konci molekuly (1), který je na obrázku nahoře.